Holka jako mechanik

Můj sen byl, že si také jednoho dne otevřu nějakou opravdu motorek. Ano čtete správně, protože motorky mě zajímají. A už jako čtrnáctiletá holka nebo i jako patnáctiletá holka jsem se zamilovala do motoru. Svým rodičům jsem řekla, že bych chtěla studovat techniku anebo automobily, že bych klidně chtěla být i auto opravářka. Něco jako automechanik, když jsem tohle rodičům řekla, tak vůbec nevěděli, co si o tom mají myslet. Byli docela naštvaní, protože si mysleli, že budu ekonomka. Nebo zdravotní sestra. Mají rodiče si mysleli, že půjdu na gymnázium a potom na vyšší lékařskou fakultu, tedy ne přímo na lékaře, ale je na nějakou zdravotní sestru, jako například na vrchní zdravotní sestru.

Jenomže nevím, jestli by mě tento obor bavil. Navíc já se bojím jehel a krve, takže absolutně nechápu, jak bych potom lidem odebírala krev. Jak bych tohle dělala, kdybych byla vrchní sestra nebo nějaká lepší zdravotní sestra. Jedině, že bych byla nějaká zdravotnice, která převáží lidi na operace anebo z místa na místo. Třeba že bych rozvážela lidi na určitá místa, kde by je čekalo různé a další vyšetření. Jenomže tohle jsem nechtěla. Chtěla jsem být auto opravářka, mám ráda motorky a ráda se hrabu v motoru, protože můj otec je autoopravář. Můj otec je také automechanik a také je mechatronik.

A tak, když jsem stále viděla v garáži, jak něco opravuje nebo jak jezdí na motorce anebo v automobilu, tak jsem se do toho úplně zamilovala. Ze začátku otec byl rád, že jako malé dítě jsem se o tohle zajímala, protože otec si přál syna a narodila se mu dcera. Narodila jsem se mu já. Ale i tak jsem byla velice nadšená, že otec mi dovolil se také hrabat v motoru. Nakonec to dopadlo tak, že jsem sice vystudovala střední ekonomickou školu, ale motory mám ráda dodnes. Otec říkal, že klidně na brigádu mohu chodit k němu do firmy, protože on má vlastní autoservis. A tak jsem si řekla, že když nemůžu udělat tohle jako odborně, že tohle budu dělat alespoň brigádně. Otec mi prý za to nějakou malou korunu dá.