První auto

Koupit si sám svou první dražší věc není nic jednoduchého. Navíc pokud je člověk student, rozhodně mu to nejde hned jen tak rychle, protože na to první musí našetřit, a to se studentskými financemi moc rychle nejde, ani kdyby to ten člověk chtěl sebevíc. Není nic jednoduchého šetřit, když je člověk student, protože čím víc je peněz, tím je jednodušší si našetřit. Když je málo peněz, je logicky těžší si je našetřit, protože to trvá dlouho, a navíc člověk ani není tak odhodlaný, když jde všechno tak šíleně pomalu. Není to jednoduché, hlavně člověk musí být velmi trpělivý, ale pokud si opravdu člověk zvládne našetřit, pak cítí obrovskou úlevu, když si danou věc koupí za své, pokud je to opravdu poprvé, co si kupuje nějakou větší věc a nekupují mu to rodiče.

Většinou to tak je hlavně u studentů, logicky. Ti si ze svých málo peněz, co mají, šetří velmi dlouho a pak, jak přijde onen den, kdy už mají vše našetřenou a koupí si věc, tak jsou šíleně šťastní, nejen proto, že si danou věc koupili, ale štěstí je dvojnásobné, protože byli schopni si věc koupit sami a také si na ni sami našetřili.

První taková velká věc může být například elekronika, třeba mobilní telefon, nebo dražší, například notebook nebo tablet, který už stojí poměrně více peněz. Další věcí ale může být třeba i auto. Říká se, že si člověk své první auto bude pamatovat do konce života a asi to je pravda. Ostatně všechna svá auta si člověk podle mě pamatuje celý svůj život, pokud ovšem nemá miliony a nekupuje si každý rok auto nové. Pokud je to ale obyčejný a normální člověk s normálním platem, tak si auta musí pamatovat. Ale to první je takové speciální. Člověk na něj totiž šíleně dře, protože většinou si lidé kupují první auto brzy, když jsou právě ještě studenti, a to, na co si vydřeme peníze až do krve má pro nás tu největší hodnotu, protože víme, kolik úsilí nás to stálo, když jsme si nato vydělali úplně sami.